Počátek kapely Furt Rovně se váže k roku 2007, kdy se kytaristé Tomáš Drábek, Rosťa Glazer, zpěvačka Markéta Maštalířová a budoucí zvukař Lukáš „Záhy“ Záhora scházejí v garáži jednoho rodinného domu a pokoušejí se tvořit vlastní muziku. Na jedné ze zkoušek se ocitá Jan Petržilka, který v podstatě náhodou usedl za bicí soupravu a už od ní neodešel. V září téhož roku se kapela přesouvá do zkušebny v centru Loun, kam je pozván pianista Marek Mikulášek, jenž má do té doby ze všech největší hudební průpravu – několik ročníků klavíru v ZUŠ. Rosťa mění kytaru za basu a v květnu následujícího roku přibude ještě saxofonista Dan Machill, čímž je sestava kompletní a na konci května 2008 poprvé veřejně vystoupí na lounském festivalu Antikotel. Hned jejich první vystoupení zaznamená poměrně velký ohlas. Zpočátku kapela funguje spíše na principu recesistického míchání žánrů – hraje kabaretní písně, latinu, world music i parodie na pop a disco. Už do tohoto nejstaršího „zábavného období“ ale pronikají písně vážnější, dekadentnější, punkovější.

Postupem času, po odchodu zpěvačky Markéty Maštalířové, se od zábavného repertoáru odklánějí úplně a soustředí se na alternativní rock, blues a underground. Hudebnímu posunu je tehdy nápomocen i básník Pavel Jonák, který pro kapelu napsal několik textů. V únoru roku 2012 vydávají společné album Omotaný pavučinou. V dubnu roku 2012 odchází saxofonista Dan Machill. Ve čtyřčlenné sestavě pak kapela hraje čtyři roky, dokud Marek Mikulášek v divadle v Plzni nepozná herce a saxofonistu Petra Konáše a do kapely ho nepřizve.

Furt Rovně vystupují po celé republice – v divadle Archa na koncertě Sbohem a řetěz, na Festivalu nepopulární hudby v Mikulově, pravidelně v pražském klubu Vagon, poprvé také v zahraničí… V létě roku 2017 nacházejí krátký letní azyl na jevišti lounského Vrchlického divadla, kde začínají nahrávat CD Ve špinavých stopách (Guerilla Records). Dokončí ho v prostorách nové zkušebny o dva roky později.