hudba: Marek Mikulášek; text: Pavel Jonák

Někdy tě vzbudí nářek ptáků
Padají střemhlav do baráku
Do tepen tepe jejich řev
Než probodají vikýře

Někdy se vzbudíš po sto letech
Panely, stromy – všechno kvete
A všechno chutná nějak víc
Zamrazí vítr od hranic

Den za dnem jdem
A den po dni
Svobodně, krásně nesvobodni
K Mecce
Vstříc mřížím svojí vlastní klece

Někdy je něco prostě jinak
Někdy tě slastně obepíná
A někdy zase pobodá
Naděje, život, svoboda…

hudba a text: Marek Mikulášek

Na Andělu v nonstopáči
dokud neví, vo co kráčí
pije rum a jiné sračky
v nonstopu – do zavíračky

Posloucháním prostitutek
jen zabíjí čas – skutek utek
Nemá s nima žádný zájem
vydat se na cestu rájem

Tak tu sedí od pondělí do neděle
Vzpomíná na staré lásky, na přátele
V partě agresivních chlapů a hloupých nán
S ranami na duši, na těle i v těle, dočkat se nemůže rán

V televizi dávaj divný věštce
Zůstat tady se mu vůbec nechce
ale jít pryč, to taky ne
Tak pro další rundu kyne

Noční Prahou neon svítí
Nonstop láká do svých sítí
Lidi, co spí, nemají šajn
že je to tu vlastně docela fajn

Tak tu sedí od soumraku do úsvitu
Víkendy, státní svátky – vše tráví tu
Netrápí ho politika, prachy, nevěra…
S ranami na duši, na těle, dočkat se nemůže večera

hudba a text: Marek Mikulášek

Kdybych znovu žil
míň bych se soužil
víc bych souložil

Kdybych znovu žil
míň bych se staral
mnohem víc bych pil
Charitě dával, bil se za lepší cíl
Kdybych znovu žil
Znovu žil

Kdybych znovu žil
chodil bych tančit
veselejší byl

Kdybych znovu žil
Víc bych se usmíval
míň se kabonil
Do práce nechodil, na podpoře byl
Kdybych znovu žil
Znovu žil

Znovu žít nebudu – to vím
Už se ani moc nebojím
Zapálí mi svíčku, přikryje mě kámen
Směšný kněz nade mnou vykoktá svý
a – ame – amen

hudba: Marek Mikulášek;
text: Paul Verlaine, překl. Gustav Francl

Má dobrá, vnadná přítelkyně,
jíž nadosmrti svěřil jsem
své osobnosti těžké břímě,
ty, jež se vyznáš v srdci mém,
pojď, chci tě, drahá, políbiti,
dlouze tě sevřít v náručí,
jen tam smí srdce láskou bíti
a na smrt čekat v bezpečí

Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem

Jako myš kostelní jsem chudý
a ty jen deset prstů máš
Náš stůl – jen bída ve všem všudy
a v podzemí je hotel náš

Však naše lože nestávkuje
a potěšení je v něm dost
Jsem král a království mé tu je,
v něm vládne zdravá veselost

Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem

Po nocích prudké, dravé lásky,
z tvých rukou jako zocelen
po všech těch hrátkách bez nadsázky
vycházím spokojeně ven

Věru necítím se starý,
mé tělo neví, co je klid
Jen ty znáš kouzelnické čáry,
jak v srdci mém krev rozproudit

Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem

Co je mi do tvé minulosti
a co je, hrome, do té mé!
Miluji tě a v tom je dosti,
ty umíš uspokojit mne

Spojme tedy naše vášně,
Vykašleme se na pardon
Já tisknu tě, ty objímáš mě
A svět ať žvaní – co na tom!

Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem